noviky

smekca jh

HISTORIE A STANDARD PLEMENE FOXTERIER

Historie a standard obou plemen foxteriéra. Foxteriér se počítá mezi anglická národní plemena, přestože se jeho chov a obliba rozšířili nejen po celé Evropě. Zápis FCI čís. 12/3.1/2.3.1998/GB (hladkosrstý) a 169/3.1/1.12.1997/GB (hrubosrstý) stanoví poslední standard. První záznam standardu pochází z roku 1876, čímž bylo toto plemeno oficiálně uznáno. V důsledku vzniku nového plemene začali vznikat i organizované spolky chovatelů. První vznikl v Anglii v témž roce při Kennel Clubu. Začátkem 20. století začali vznikat další a další po celém světě (Německo 1909, Československo 1928).

První zmínky o foxteriérech pocházejí již ze 14. století. Slovo foxteriér je odvozeno z anglického slova FOX (liška) a latinského TERRA (země), což dokumentuje původní určení tohoto loveckého psa – tzv. norníka. Při dříve oblíbené kratochvíli anglických šlechticů štvanici na lišku byli využívání honící psi např. bíglové, setři a baseti, kteří lišku hnali lesem a nadháněli ji lovcům. Avšak ani liška není hloupé zvíře a tak při nejbližší příležitosti skočila do nory, kde hledala útočiště. V tu chvíli přišel na řadu foxteriér. Malý, hbitý a v omezeném prostoru obratný lovec se pustil za liškou. Aby za již unavenou liškou, foxteriér vyrazil čilý a čerstvý, vozil se, na rozdíl od honících psů, v koších nebo speciálních sedlových brašnách připevněných k sedlu lovce, kde čekal na svoji chvíli.

Další uplatnění získali foxteriéři ve stájích, chlévech a stodolách, kde lovili krysy, myši a vyháněli kočky. Foxteriér se využíval i při lovu na vodních plochách na kachny nebo vydry. V mnoha psincích dostávali přednost bíle zbarvení teriéři, to aby nedošlo k jejich záměně s liškou.

Křížením s jinými druhy psů (tzv. bílými teriéry nebo bígly a foxhoundy) vznikly dvě formy: hrubosrstí a hladkosrstí. Hrubosrstí foxteriéři jsou dobře chránění před nepříznivým počasím, nástrahami lesního porostu a při střetu s jinou zvěří před pokousáním a poškrábáním. Hladkosrstá varianta vznáší nižší nároky na údržbu srsti, a proto byla pro práci vhodnější. Díky svým vlastnostem a schopnostem se stal základem pro vznik dalších plemen.

Traduje se, že foxteriéra měl i Napoleon Bonaparte a tento pes je dodnes k vidění, pochopitelně vycpaný, v pařížském Vojenském muzeu. Abychom však byli objektivní, těžko mohlo jít o foxteriéra v takové podobě, jakou známe dnes a jednalo se spíše o nějakého z jeho přímých předků, například bílého teriéra.

Kolem roku 1860 na sebe začali tito psi poutat pozornost veřejnosti. Tehdy se více vyskytovala varianta hladkosrstá s již zmiňovaným bílým vybarvením. Roku 1862 se konala výstava psů v britském Irlingtonu, kde byla poprvé otevřena třída foxteriérů. O rok později se v Birminghamu představili tři psi, od nichž odvozujeme původ všech dnešních foxteriérů a nic na tom nemění, že v původ jejich je nám dnes trochu nejasný: byli to Old Jock, Tartar a Old Trap.

Na počátku 70. let 19. století se také na výstavách začaly otevírat třídy nejen pro foxteriéry hladké, ale také drsnosrsté, kteří byli dlouho opomíjeni. Budoucnost však měla tento poměr výrazně změnit, protože nakonec drsná varianta v oblibě zvítězila. Velká Británie byla také zemí, kde se začali poprvé chovatelé foxteriérů sdružovat a o další rozvoj plemene se řízeně starat: v roce 1876 byl totiž založen anglický klub chovatelů foxteriérů.

Na vrchol slávy si obě varianty foxteriéra sáhly mezi dvěma světovými válkami, kdy se po celém světě těšily velké oblibě, i když daleko více se to dá říci o foxteriérovi drsnosrstém, o němž se můžeme bez přehánění říci, že zažil jednu z největších vln popularity, jaká byla kdy s nějakým psím plemenem spojována. Jako všechna podobná hnutí ve svém důsledku následovalo období, kdy foxteriér na svou oblibu doplatil. Především proto, že byl často chován jako ryze společenský pes, k čemuž se svou povahou příliš nehodí. Jeho temperament a svéhlavost, ale zároveň láska k lidem a touha po společnosti jej jasně určují jednak jako psa loveckého nebo jako společníka pro ty, kteří jsou schopni se mu zcela věnovat a dát mu nejen lásku, ale také důslednou výchovu a dostatečné sportovní vyžití. Všechny uvedené vlastnosti měli určitě i foxteriéři, kteří pomáhali za I. světové války vojákům. někteří z nich se dočkali i poct a ten, který se jmenoval Drummer Jack dokonce válečného vyznamenání. Další foxteriér, Ogloo, zase následoval svého pána, admirála Byrda na konci 20. let 20. století až do Antarktidy.

Meziválečné období přineslo popularitu a rozmach hladkých i drsnosrstých foxteriérů také v tehdejším Československu. V roce 1928 byl založen náš Klub chovatelů foxteriérů, který podporoval nejen chov pro společenské využití, ale pochopitelně také pro to, pro co byl foxteriér zrozen nejvíce, pro mysliveckou práci. Válka a poválečná léta znamenala pro foxteriéry konec slávy a tento stav trval v podstatě až donedávna, kdy začal svět znovu foxteriéra objevovat a je určitě dobře, že tentokrát se nejedná o nekritickou vlnu vášnivého obdivu, nýbrž o pomalu, ale systematický postup na žebříčku oblíbenosti. Stal se nejen nepostradatelným společníkem lovce, ale i domácím mazlíčkem. Jeho rošťácký kukuč, hravost a učenlivost mu dala dispozici stát se hvězdou filmovou i literární. Nelze zapomenou na Čapkovu Dášeňku nebo na film Neviděli jste Bobíka s foxlíky jako hlavními hrdiny.

V poválečném období foxteriér téměř vymizel, jeho chov se udržel pouze u opravdových nadšenců, díky kterým máme dnes tak kvalitní chov.

V současné době se foxteriér opět vrací k srdcím veřejnosti a počet odpovědných a svého postavení si jistých chovatelů a obdivovatelů vzrůstá. Mezi dnešní chovatelské špičky foxteriérů patří především chovatelské stanice “od Rytíře Malovce“ sl. Nováková “Steinbach Terry“ p. Papež “Tuskulum“ p. ing. Hutěčka “ze Šilfova dolu“ p. Švéda, “z Děkanu“ p. Slováček to jsou především chovatele hladkých a z drsných např. “ze Stříbrné“ p. Gössl, “Tajfun“ p. Adámek, “Star Franke“ p. Polehňa, “Taxon Junior“ pí. Cedidlové “z Lipavy“ p. Ryšavý a mnoho dalších. S nimi samozřejmě utěšeně roste i počet kvalitních psů, kteří díky pečlivé práci a svědomitému výběru mají odlišné povahové rysy i exteriérové vlastnosti od “starých“ prvorepublikových předků.

Foxteriér - STANDARD

FOXTERIÉR HLADKOSRSTÝ


 

 

 

 

 

Země původu: Velká Británie
Datum vydání platného standardu: 24. 6. 1987
Použití: teriér
Zařazení FCI: Skupina 3 - teriéři
Sekce 1 - vysokonozí a středněnozí teriéři

Pracovní zkoušky dobrovolné (v ČR musí foxteriér pro získání titulu Interšampion a Český šampion absolvovat zkoušky z norování)

Celkový vzhled: aktivní a živý, kostra a síla v souladu, nikdy ani hrubý ani robustní. Ani nohatý,ani na krátkých nohách, stavějící se jako dobře vyvinutý lovecký pes s krátkým hřbetem zabírající v postoji co nejvíce půdy.
Chování a temperament: živý, pohyblivý, dychtivý v projevu, napnutý v očekávání. Přátelský,vstřícný a nebojácný.

HLAVA:

Lebeční oblast:
Lebka: plochá, mírně zúžená. Pozvolně se zužuje k obočím.
Čelní stop: mírně znatelný.

Obličejová část:
Nos: černý
Morda: čelist, horní a dolní silná a svalnatá, pod očima pouze mírně ustupuje. Tato část obličeje je jemně modelovaná tak, aby se nesbíhala v rovné linii jako klín.
Čelist - zuby: čelisti silné s dokonalým a kompletním nůžkovým skusem, t.j. horní zuby těsně přesahují přes dolní zuby.
Líce: nikdy plné
Oči: tmavé, malé a poměrně hluboce vsazené, pokud možno okrouhlého tvaru. Výraz očí bystrý a plné života.
Uši: malé ve tvaru V, sklopené těsně k lícím, nevisícím po stranách hlavy. Ohyb ucha nad úrovní lebky, kůže mírné tloušťky.
Krk: suchý, svalnatý, bez kožních záhybů, přiměřeně dlouhý a postupně se rozšiřující do ramen.
TĚLO:

Hřbet: krátký, rovný a pevný bez stopy uvolněnosti.
Bedra: dostatečně osvalená a jen nepatrně klenutá.
Hrudník: hluboký, nikoliv široký.
Žebra: přední žebra mírně klenutá, zadní žebra hluboká a pružná.
Prut: obvykle krácený. Posazen spíše vysoko a nesen vesele, nepřeklopen nad hřbet nebo zkroucený. Poměrně silný.

KONČETINY:

Hrudní končetiny: ze všech úhlů pohledu musí být rovné, kotník je zepředu málo nebo téměř neviditelný. Kosti by měly být vesměs silné.
Lopatka: (rameno) dlouhá a šikmá, dobře uložená vzad, v kohoutku jemně modelovaná a zřetelně vyznačena.
Pánevní končetiny: silné a osvalené, nesmí být podkleslé nebo přikrčené.
Stehna: dlouhá a silná.
Kolenní kloub: dobrý pohyb kloubu.
Hlezno: dobře zaúhlené.
Tlapka: malá, kulatá a kompaktní. Polštářky pevné a tuhé, prsty mírně klenuté, nevybočující dovnitř nebo ven.
Chůze (pohyb): přední a zadní končetiny se pohybují rovně paralelně dopředu. Lokty se pohybují jako hodinové kyvadlo, pracují volně podél těla, kolenní klouby se nevtáčejí dovnitř ani ven a hlezna nejsou těsně u sebe. Dobrý start chůze záleží na pružnosti zadních končetin.

OSRSTĚNÍ:

Srst: rovná, hladká, přiléhavá, tvrdá, hustá a bohatá. Břicho a vnitřní strany stehen nejsou holé.
Zbarvení: bílá má převládat, zcela bílá, bílá a tříslová, černá a tříslová nebo černé znaky. Žíhaná, červená nebo játrově hnědé znaky jsou velmi nežádoucí.

Výška a váha:

výška v kohoutku nepřesahuje 39 cm (18 1/2 inch) u psů, u fen nepatrně méně. Ideální váha ve výstavní kondici je 8, 2 kg (18 lbs) u psů, u fen nepatrně méně. Psi 7,3 -8,2 kg (16-18 lbs), feny 6,8-7,7 kg (15-17 lbs)
Vady: Jakoukoliv odchylku od uvedených bodů je třeba považovat za chybu a závažnost chyb je třeba posuzovat v přísném poměru k jejímu významu. Pozn.: psi musí mít jasně zřetelná obě varlata plně sestouplá do šourku.

FOXTERIÉR DRSNOSRSTÝ

Země původu: Velká Británie
Datum vydání platného standardu: 1.12. 1997 Použití: teriér
Zařazení FCI: Skupina 3 - teriéři
Sekce 1 - vysokonozí a středněnozí teriéři
Pracovní zkoušky dobrovolné (v ČR musí foxteriér pro získání titulu Interšampion a Český šampion absolvovat zkoušky z norování)
Celkový vzhled: aktivní a živý, kostra a síla v souladu, nikdy však ani hrubý ani robustní.
Stavba těla představuje dokonalou vyváženost, především to platí o poměrné proporci lebky, obličejové části a výšky v kohoutku s délkou těla od ramene (lopatky) k hýždím, která má být přibližně stejná. V postoji představuje loveckého psa s krátkým hřbetem zabírajícího co nejvíce půdy.
Chování a temperament: živý a rychlý v pohybu, bystrý ve výrazu, plný očekávání při nepatrném popudu. Přátelský, vstřícný a nebojácný.

HLAVA:

Lebeční partie:
Lebka: Horní linie lebky téměř plochá, mírně se svažující a postupně k očím se zužující.
Stop: mírný
Obličejová partie:
Nos: černý
Morda: malý rozdíl v délce mezi lebkou a obličejovou částí. Když je obličejová část očividně kratší, hlava vypadá slabá a jaksi nedokončená. Obličejová část se pozvolna zužuje (sbíhá) od očí k čenichu a mírně snižuje v místě spojení s čelem, není pod očima propadlá nebo srázná. Má zde být plná a dobře utvářená. Plné a zakulacené obrysy lící jsou nežádoucí.
Čelisti (zuby): čelisti silné s dokonalým pravidelným a kompletním nůžkovým skusem, t.zn. horní zuby těsně přesahují přes dolní zuby kolmo k čelisti. Nepřiměřeně kostnaté nebo svalnaté čelisti jsou nežádoucí a nevzhledné.
Oči: tmavé, plné ohně a inteligence, přiměřeně malé, nemají vystupovat. Pokud možno okrouhlého tvaru. Posazené nepříliš od sebe ani příliš vysoko v lebce ani příliš blízko uší. Světlé oko je vysoce nežádoucí.
Uši: malé ve tvaru V, středně silné, dobře překlopené a přilehlé k lícím. Vrchol přehybu ucha má být jasně nad úrovní lebky. Špičaté, vztyčené, tulipánovité nebo růžovité uši jsou nežádoucí.
Krk: suchý, svalnatý, přiměřeně dlouhý bez kožních záhybů rozšiřující se k ramenům a tvořící elegantní ladnou křivku při pohledu ze strany.

TĚLO:

Hřbet: krátký, rovný a silný bez jakékoliv uvolněnosti.
Bedra: svalnatá, nepatrně klenutá, krátká a pevná.
Hruď: hrudník hluboký, přední žebra mírně klenutá, zadní žebra hluboká, pružná.
Prut: podle zvyku krácen. Posazen vysoko a nesen vztyčený, nikoliv nad hřbet ani zkroucen. Dobré síly (silný) a přiměřené délky.

KONČETINY:

Hrudní končetin: při pohledu zepředu ramena se od kohoutku svažují od spojení s krkem příkře dolů, krk je nasazen proti jejich vrcholům, které jsou jemně vyznačeny. Při pohledu ze strany mají být lopatky dlouhé, dobře vzad uložené. Hrana lopatky se šikmo svažuje od kohoutku k rameni, které má být jasně vyznačeno. Hrudník hluboký, nikoliv široký. Při pohledu ze všech stran nohy rovné, silné až dolů. Lokte přiléhají svisle k tělu, volně pohyblivé, při pohybu drženy rovně vpřed.
Pánevní končetiny: silné, svalnaté, nesmí být pokleslé ani přikrčené. V kombinaci s krátkým stehnem a rovným kolením kloubem je vysoce nežádoucí.
Stehna: dlouhá silná
Kolení klouby: dobře ohebné ani vytočené ani vtočené.
Hlezno: dobře zaúhlené.
Záprstí (nadnártí): svislé a souběžné při pohledu zepředu.
Tlapky: kulaté, pevné s malými, tuhými, plnými polštářky, prsty mírně klenuté. Nejsou ani vtaženy ani vytočeny.
Chůze: přední a zadní nohy se pohybují vpřed rovně a paralelně dopředu. Lokty se pohybují jako hodinové kyvadlo, pracují volně podél těla, při pohybu se kolena nevtáčejí ani nevytáčejí. dobrý start chůze záleží na správně ohebných zadních končetinách.

OSRSTĚNÍ:

Srst: hustá, drátovitá se snahou kroutit se, od 2 cm na krku do 4 cm na kohoutku, zad, žeber a běhů s podsadou, která je krátká a jemná. Na zádech a bězích je drsnější nežli na bocích. Srst na mordě je kadeřavá a je dostatečné délky, aby propůjčovala mordě výraz síly. Srst na nohách je hustá a vlnitá.
Barva: bílá má nad černou převládat, černá a tříslová nebo tříslové znaky. Žíhaná, červená, játrově hnědá nebo břidlicově modré zbarvení je nežádoucí.
Výška a váha: výška v kohoutku nepřesahuje 39 cm (18 1/2 inch) u psů, u fen nepatrně méně. Ideální váha ve výstavní kondici je 8, 2 kg (18 lbs) u psů, u fen nepatrně méně. Psi 7,3 -8,2 kg (16-18 lbs), feny 6,8-7,7 kg (15-17 lbs)
Vady: Jakékoliv odchylky od uvedených bodů by se měly považovat za chybu a závažnost chyby je třeba posuzovat v přísném poměru k jejímu významu. Pozn.: psi musí mít jasně zřetelná obě varlata plně sestouplá do šourku